Láska bílého jelena

Román Láska bílého jelena (2012), jehož děj se odehrává v polovině sedmnáctého století, je jednak poutavým vyprávěním o lásce a mezilidských vztazích, jak je prožívali autorovi předkové, a zároveň zachycuje historicky první setkání kmene Damalakaw s Holanďany a jejich následné ozbrojené střetnutí. Vedle každodenního života a kmenových zvyklostí Badai barvitě popisuje též šamanské praktiky damalakawských žen, ale i neohroženost domorodých lovců a válečníků, kteří neváhají položit život za své rodiny a za přežití celého kmene.

Autor
Badai (1962–) z domorodého kmene Puyuma patří mezi přední současné tchajwanské spisovatele. Dlouhou dobu působil v armádě, později se začal věnovat literatuře profesionálně. Je známý jako autor povídek, a především historických románů, v nichž systematicky zachycuje kulturní specifika a dějiny svého lidu.

Ukázka z knihy

Toho večera usnula Luklug ještě před setměním. Brzy se jí opět začal zdát ten podivný sen. Viděla sama sebe, jak ji za časného rána svírá v náručí statný muž. Seděli spolu na velkém kameni u spodního toku řeky  alugu. Čekali, až vyjde slunce, a počítali siky, které se pásly na travnaté planině na východ od kmenové sady. Muž se k ní náhle otočil a ona ucítila na tváři jeho dech. Cítila, jak celá ochabuje, jako by měla roztát, a bezděky zavřela oči… Znenadání je obklopil hlasitý křik. Okamžitě otevřela oči a zjistila, že stojí sama uprostřed říčky. Trnité bambusy kolem osady hořely a šlehající rudé plameny se šířily všemi směry. V záři ohně viděla spoustu lidí, jak vystrašeně utíkají a křičí. Chtěla také vykřiknout, ale to už si všimla, že i ze všech domů stoupá černý dým. Osada byla prázdná, dokonce i vrány a vrabci ztichli, jako by se po nich slehla zem…